Diskretionskarte je malá kartička nebo cedulka na pultu, na kterou může zákazník ukázat, když chce mluvit v soukromí, aniž by musel cokoliv říkat nahlas. Jde o vstřícnost, pro kterou se lékárna rozhodne, nikoli o zákonnou povinnost.
Diskretionskarte je malá kartička nebo nenápadná cedulka na pultu, obvykle s krátkým textem, například žádostí o rozhovor na klidnějším místě. Zákazník, který nechce svou situaci vysvětlovat před frontou, na ni ukáže a pracovník za pultem přesune rozhovor jinam. To je celý princip a funguje proto, že zákazník už nemusí nahlas říkat, o co jde.
Umístění rozhoduje, jestli se vůbec použije:
Lékárna, která nabízí zdravotní služby, má z karty větší přínos než čistě výdejní lékárna. Jakmile je součástí služby měření, vzorek nebo test, přicházejí zákazníci s otázkami, na které se raději nechtějí ptát před ostatními. Někteří z nich jinak z lékárny odejdou, aniž by se na cokoliv zeptali. Karta také dává personálu jasný moment, protože požadavek je jednoznačný a nikdo nemusí odhadovat, jestli zákazník chce soukromí.
Je třeba to popsat poctivě, protože žádné pravidlo Diskretionskarte nevyžaduje a žádný dozorový orgán ji nechce vidět. Co je ale povinné, je možnost důvěrného poradenství, a právě toho se týká Beratungsraum. Karta je jen signál, takže lékárna potřebuje místo, kde rozhovor skutečně proběhne, ať už jde o oddělený kout, samostatnou místnost, nebo místo kousek stranou od pultu. Lékárna, která nabídne soukromí a pak odpovídá u pokladny, věci spíš zhorší, než zlepší.
Kartu dělají skutečnou dvě věci:
Rozhovor si zachovává vlastní požadavky, protože delší diskuse o měření nebo vzorku stále vyžaduje Aufklärung und Einwilligung dříve, než se cokoli udělá. Služba nabízená jako apothekenübliche Dienstleistung se posuzuje podle tohoto rozhovoru.
Toto heslo ze slovníku představuje obecné informace o německém lékárenském právu a praxi. Nejde o právní poradenství. Pro závazné pokyny k vlastní lékárně se obrať na svou Landesapothekerkammer.