
Když ve zkumavce prasknou červené krvinky, produkt Diagnostics as a Service vykáže výsledek draslíku způsobený tímto poškozením, nikoli krví zákazníka. Toto poškození se nazývá hemolýza. Patří do širší oblasti zvané preanalytika, která zahrnuje vše mezi odběrem krve a okamžikem, kdy začne testování.
Většina materiálů o preanalytice, které jsme četli, tvrdí, že převážná část laboratorních chyb vzniká ještě předtím, než vzorek dorazí k analyzátoru. Směr tohoto tvrzení je správný. Horní hranice obvykle uváděného čísla je však nad nejvyšší hodnotou, kterou uvádějí publikované studie. Tento článek přináší skutečná čísla. Dále rozebírá, co poškozený vzorek udělá s konkrétními výsledky, co odběr z prstu dokáže a nedokáže nahradit a co a od koho vyžaduje odběrová norma ISO 20658.
Podle většiny publikovaných dat ještě před analyzátorem. Dvě z nejčastěji citovaných studií pocházejí z jednoho nemocničního oddělení v Padově. První, publikovaná v roce 1997, našla 189 chyb ve 40 490 analýzách a 68,2 procenta z nich zařadila ještě před samotnou analýzu.1
Stejná skupina práci zopakovala o deset let později na 51 746 analýzách a uvedla 61,9 procenta.2 Druhé číslo je tedy asi o šest procentních bodů nižší než první, ze stejného oddělení a ze stejného způsobu počítání.
V celé literatuře představují publikovaná čísla spíše rozmezí než jednu konkrétní hodnotu. Přehledová studie jednoho ze stejných autorů uvádí rozmezí 46 až 68,2 % před analýzou a 18,5 až 47 % po ní.3
Citovaný údaj 60 až 70 procent má jiný původ. Pochází z přehledové studie z roku 2011, jejíž autoři uvádějí, že preanalytické chyby tvoří téměř 60 až 70 procent všech problémů.4
Tento přehled dané číslo jen přebírá, nic sám neměří. Podle našeho výkladu jde o zaokrouhlení publikovaného rozmezí a horní hranice tohoto rozmezí, 68,2 %, pochází z jediné studie se 189 chybami. Uvést celé rozmezí je poctivější a argument tím nic neztrácí.
Obě studie, o které se toto tvrzení opírá, pocházejí z jednoho nemocničního oddělení v Padově. Studie z roku 1997 našla 189 chyb ve 40 490 analýzách, z toho 68,2 procenta před samotnou analýzou. Opakování od stejné skupiny v roce 2007 zjistilo 61,9 procenta. Rozpětí uváděné v odborné literatuře je 46 až 68,2 procenta. Zdroje: Plebani a Carraro, Clinical Chemistry 1997; Carraro a Plebani, Clinical Chemistry 2007; Plebani, Clinical Chemistry and Laboratory Medicine 2006; Lippi a kol., Clinical Chemistry and Laboratory Medicine 2011.
Dost často na to, aby se s tím muselo počítat. Španělský národní program kvality zveřejňuje osmnáct ukazatelů napříč svými členskými laboratořemi. Medián míry zamítnutí napříč všemi požadavky v tomto programu byl 2,18 procenta.5
Mezi těmito zamítnutími je hlavní příčinou hemolýza. Jedna přehledová studie ji uvádí až u 40–70 procent všech nevhodných vzorků a až u 3,3 procenta všech rutinních vzorků.6
Ty, které byly od začátku uvnitř červených krvinek. Studie 48 analytů s referenční skupinou zhruba patnácti tisíc vzorků na marker popsala, jak moc se tři z těchto výsledků liší se zhoršující se hemolýzou. Jsou to draslík, laktátdehydrogenáza a aspartátaminotransferáza.7
Draslík byl při nejmírnějším stupni hemolýzy o 0,24 milimolu na litr vyšší a při nejhorším o 1,21 milimolu na litr vyšší. Laktátdehydrogenáza byla při nejmírnějším stupni o 91 jednotek na litr vyšší a při nejhorším o 442 vyšší. Aspartátaminotransferáza byla při nejmírnějším o 6,5 jednotky vyšší a při nejhorším o 27,5 vyšší.7
Jde o upravené rozdíly získané z rutinních dat jedné laboratoře, ne z kontrolovaného experimentu.
Tři běžné výsledky při zhoršující se hemolýze ve srovnání s referenční skupinou asi patnácti tisíc vzorků pro každý marker. Draslík stoupá o 0,24 milimolu na litr na nejmírnějším stupni a o 1,21 na nejhorším. Laktátdehydrogenáza stoupá o 91 jednotek na litr a o 442. Aspartátaminotransferáza stoupá o 6,5 jednotky a o 27,5. Zdroj: Ma a kolektiv, PLoS ONE 2026.
Poškození nemusí být viditelné, aby hrálo roli. Starší studie zjistila klinicky významné změny u aspartátaminotransferázy, laktátdehydrogenázy, draslíku, sodíku a chloridů ve vzorcích, kde byla hemolýza mírná nebo nebyla vůbec viditelná.8
Zjevnou odpovědí na známý posun je korekční faktor, ale stejní autoři ho vyloučili. Reakce na hemolýzu byla příliš proměnlivá na to, aby se dala statisticky korigovat, takže korekční faktor tato studie nepodporuje.8 Nenašli jsme žádnou pozdější studii, která by ho stanovila.
U většiny markerů ano, přičemž zveřejněné srovnání uvádí jako dvě výjimky draslík a chloridy. Přehled a metaanalýza dvaceti šesti studií zjistily celkově silnou korelaci mezi samostatně odebranou kapilární krví a žilní krví. Tam, kde je odpovědí ano nebo ne, byla shoda téměř dokonalá.9
Jde o jedno souhrnné číslo napříč velmi odlišnými markery, nikoli o výsledek pro každý z nich. Stejná práce také zjistila, že kapilární odběr je méně bolestivý než odběr ze žíly a zařízení na horní část paže méně bolestivá než píchnutí do prstu.9
Přehled podle jednotlivých markerů pochází z jedné studie. Porovnávala odběr z prstu a zařízení na paži se žilním odběrem krve u 480 dospělých. Šestnáct z osmnácti testovaných markerů bylo podle vlastních pravidel studie pro přijetí vzorků klinicky srovnatelných. Draslík a chloridy ukázaly omezenou zaměnitelnost.10
Stejná studie zaznamenala více hemolýzy při odběru z prstu než u zařízení na horní paži.10 Draslík i chloridy se při hemolýze mění,8 což vnímáme jako pravděpodobný důvod, proč se tyto dvě kapilární hodnoty neshodovaly.
Ve 26 studiích byla korelace mezi kapilární krví ze samoodběru a žilní krví silná a shoda u odpovědí ano či ne byla téměř dokonalá. Ve studii se 480 dospělými bylo 16 z 18 markerů klinicky srovnatelných, ale draslík a chloridy ne. Zdroje: Schroeder a kolektiv, Clinical Biochemistry 2025; Deza a kolektiv, Clinical Chemistry and Laboratory Medicine 2026.
Poctivý postoj k samoodběru je spíše omezený než obecný. Samoodběr funguje u většiny běžného panelu a draslík a chloridy jsou dva markery, které selhaly. Toto zjištění pochází z jednoho srovnání u 480 dospělých, ne ze souboru prací. Vlastní seznam každého dodavatele by měl být stejně konkrétní v tom, které markery vynechává.
Méně, než obvykle předpokládají materiály dodavatelů. Norma pokrývá odběr a přepravu vzorků pro lékařská laboratorní vyšetření a byla vydána 19. května 2023. Podle znění normy nestanovuje žádné číselné limity pro čas ani teplotu. Místo toho vyžaduje, aby si laboratoř definovala vlastní limity a prokázala, že platí.11
Viděli jsme materiály dodavatelů, které ji popisují jako evropskou normu, což není. Je to mezinárodní norma a nenašli jsme její evropskou verzi, se kterou by šlo prohlásit shodu.11
Protože norma nestanovuje žádná čísla, musí je dodat dodavatel. Požádej dodavatele o čtyři věci a u každé si vyžádej i zdůvodnění. Ani jedna ze čtyř není certifikát.
Aniva provádí odběry ve vlastní síti, ne přes subdodavatele. Vše od objednávky až po obrazovku s výsledky se pořizuje najednou, místo skládání od pěti dodavatelů. Zákazník se po celou dobu setkává jen se značkou partnera.
Které markery patří ke které metodě odběru, se vyplatí vyřešit dřív, než cokoli začneš stavět. Svůj seznam markerů si vezmi s sebou, až si rezervuješ demo.
Tento článek popisuje publikovaný výzkum o tom, jak se vzorky krve znehodnocují před testováním. Jde o obecné informace, nikoli o klinické nebo laboratorní doporučení, a volba způsobu odběru pro konkrétní marker je otázkou pro tvou vlastní laboratoř.

Aniva zajistí laboratoř, logistiku i zprávu. Ty si ponecháš vztah s pacientem a vlastní značku.
Dvacet minut a budeš vědět, jestli to sedí k tvému nastavení.